Můj největší strach je zároveň jejich největším strachem, který nemají odvahu si přiznat
Konečně se probojovávám k pochopení významu i nejhlubšího dna strachu, kterému jsem byla vystavena svým "dobrovolným" pobytem v psychiatrické léčebně. A musím zpětně říct, že to všechno bylo pro mne tak děsivé, že jsem si to umožnila rozkrýt až teprve teď…
Dnes ve 3 h ráno jsem si dovolila uvolnit se v obrovském vnitřním boji s totálním sevřením strachem. Po celé roky mi neustále karty ukazují, že nějaká zásadní část životní energie ve mně je blokována strachem a pokud si nedovolím touto energií projít (procítit ji a uvědomit si, odkud pramení, co je její podstatou), nikdy nebudu plně živá.
Už v minulém článku jsem psala, že nejsem schopná najít terapeuta, který by mi účinně pomohl tímto strachem projít. Teď už se vůbec nedivím…
Právě se mi rozkrylo, co mi odzrcadlili všichni psychologové a psychiatři v léčebně i mimo ni. Je to opravdu přesně to, o čem jsem psala posledně, o čem mluvil Wilfried Nelles: strach ze smrti ega.
Tento pojem je nekonečně široký a pro každého může znamenat něco trochu jiného. Záleží totiž na hloubce, do které je daný jedinec veden. U mne jde o střet strachu ega a Pravdy, že vše je jedno. Tzn., že jde o zásadní energii první čakry. Ovšem první čakra současně plně rezonuje s čakrou sedmou, která otevírá vstup do Jednoty všech energií neboli do Pravdy, že vše je jedno. Vnímáte, jak dokonale se "uzavírá kruh – symbol Jednoty" i ve fyzickém těle?!
Zatímco první čakra je ryze fyzická, reflektuje všechny strachy o přežití těla, sedmá čakra je ryze spirituální a odráží vedoucí sílu ducha, který tvoří fyzickou realitu. Pokud je zablokovaná první čakra obrovským strachem o přežití těla, není možné, aby se otevřela (uvolnila) čakra sedmá. Rezonance obou čaker totiž sjednocuje ducha s tělem a překračuje fyzické hranice jedince. Zároveň je zajímavé, že aktivně pracovat se dá pouze s energiemi první čakry. Sedmá čakra je již vůlí neovlivnitelná, tam je možné pouze její samovolné otevření na základě harmonizace všech nižších energetických center, přičemž právě první čakra nejzásadněji ovlivňuje všechny vyšší.
Uvědomila jsem si, že jsem byla vystavena tak brutálnímu utrpení při pobytu v léčebně jenom proto, abych si následně uvědomila, že není v mých silách "vymáčknout" z druhých něco, co není ve mně samotné. Respektive – že můj největší osobní strach byl plně odzrcadlen přístupem odborného personálu v léčebně. Můj strach ze smrti ega, tzn. z odevzdání se faktu, že svůj život nemáme a nikdy nebudeme mít pod kontrolou, že jediné, co můžeme pro svůj nejhlubší vnitřní klid udělat, je odevzdat se přítomnému okamžiku, tj. životu samému a Jeho vůli (ne té své – vůli mysli, která je přesvědčená, že má na to přebít sílu vůle Bytí), mi ukázali oni svým nezlomným přesvědčením, že jedině jejich pravda je ta pravá, léčivá. Protože na spoustu jiných, ne tak do hloubky vedených lidí, funguje. Proč bych tedy měla být výjimkou?!
Jenomže já jsem výjimkou. Tohle všechno jsem schopná, když jsem konečně umučená vlastním utrpením z boje strachu a Pravdy, si uvědomit.
Tady se mi dál rozkrývá symbolika snu, který se mi zdál o vánočních prázdninách v roce 2006.
Nejednou jsem se ocitla na starém autobusovém nádraží v Olomouci (i toto místo má přímo zásadní symboliku!). Řezníci zde porcovali vola staženého z kůže. Viděla jsem jeho obnažené maso, kosti, hrudník. Jenže ten hrudník se pohyboval v rytmu dechu!!! Uvědomila jsem si, že tady je zaživa čtvrcena bytost, která by měla být fakticky už dávno mrtvá!!! A co horšího, uvědomila jsem si, že tím volem (i toto má svůj zásadní symbolický význam – vůl je býk zbavený své plodivé síly) jsem já sama.
Emoční bolest z tohoto zření byla nekonečná. Pořád dokola jsem jenom opakovala: "Pro boha! Ať už ho konečně zabijí!!!" A myslela jsem tím, ať už jej zbaví toho neuvěřitelného utrpení mezi životem a smrtí.
V té chvíli přišel řidič autobusu, jenž stál opodál, a odvedl mě do něj.
I toto mělo pro mne zásadní symboliku, kterou jsem si tehdy ještě nebyla schopná uvědomit.
V tom mi (opět naprosto zásadním způsobem) pomohl můj tehdejší mistr meditace v jednom olomouckém meditačním sdružení. Řekl mi, že jakýkoliv dopravní prostředek, který neřídím já(!!!), je symbolem odevzdání se vyšší moci. Pokud jedete autem, které sami řídíte, jde o sen o egu. Necháte-li se vézt do neznáma jiným řidičem, je to sen o nutnosti odevzdání se vůli životu.
Dále mi řekl, že moje vize představuje potenciál smrti ega, v této chvíli ale spíš cestu utrpení.
Čím postupuji dál, tím víc vidím, jak ryzí pravdu jeho výklad obsahoval…
Jsem beran. Beran je ohnivé znamení, které se jen tak nevzdává. O to hůř – nebo lépe (toť opět pouze úhel pohledu, který je třeba chytit v zisk přinášejícím směru) pro mne. Veškerou sílu astrologického znamení mohu pojmout buď destruktivně vůči sobě, nebo naopak transformačně pozitivně. Moje volba totiž zní: buď plné ego a jeho představa o životě, nebo žádné ego a volný průchod vůli života. Nic mezi tím. Tady už neplatí, že život není černo-bílý! Tato pravda platí pouze při náhledu z pozice ega a je prvotním pokrokem k uvolnění se v Celku sjednocení všech energií. Tzn. v ukončení jejich hodnocení a přijetí všech bez rozdílu.
V konečné fázi poznání totiž musí zákonitě přijít uvědomění, že Vše je jedno, neexistuje dobro a zlo, špatný člověk a dobrý člověk, já a "něco mimo mne", protože takto soudí a odděluje jenom mysl ega. Pocit oddělenosti (tedy připoutanosti k hodnocení a posuzování) slouží Bytí pouze k postupnému "umučení" jedince a tím pádem k "donucení", lépe řečeno přivedení jeho energií ke vzdání se myšlenkových vzorců oddělenosti v egu.
Takového uvědomění se člověk, který si říká "normální", bojí jak čert kříže…
Bojí se, protože pokud si toto uvědomí a umožní sám v sobě předání moci takovému přístupu, plně se odevzdává nepředvídatelnosti života a jeho vůle, záměru s ním. Jinak řečeno, dobrovolně se vzdává jakékoliv (byť stejně naprosto iluzorní) představě o možnosti nějakým způsobem řídit průběh vlastního "osudu". A to je představa pro zatím většinu lidstva totálně nepřijatelná. Právě ona možná(?!) dovede současnou civilizaci k zániku (stejně, jak se stalo minulým nejvyspělejším společnostem), pokud se nedokáže zastavit a obrátit proti vlastnímu egu a iluzi o možnosti diktovat životu, jak má fungovat. Živočišný (fyzický) pud sebezáchovy (zachování pokračování rodu v jeho materiálním vyjádření) je tak silný, že jedině duch a jeho celistvé uvědomění si, co vlastně tvoří hmotu (vědomí, tedy duch) je schopen jít za hranici snahy o přežití těla. Jenomže právě tímto potenciálem uvědomění se liší lidská bytost od jiných živočichů! Zde spočívá nejvyšší hodnota lidského bytí v těle – v uvědomění si, že Vše je Jedno, že neexistuje nic, co by nebylo Vědomím (chcete-li Bohem) stvořené.
Opět se tady ukazuje zásadní síla zrcadlení energií ve vztazích. Nebýt zoufalství, do kterého jsem vždy vržena v konkrétních vztahových situacích, nikdy bych nebyla "donucena" v zájmu zachování setrvání v těle (všimněte si neustále dokola se opakujícího paradoxu – chci-li tady kultivovat ducha, potřebuji k tomu tělo! Jinak nemám šanci uvědomit si tvořivý princip Jednoty.), uvědomit si fakt, že pouze já sama mám sílu "vědomě změnit" uspořádání energií ve vlastním systému, abych si pak "zvnějšku" přitahovala "stejné" nebo abych už netrpěla přesvědčením, že "druzí" mě nechápou…
Všechno takto "napsané" může pro nerezonujícího čtenáře opět znamenat "jenom snůšku mentálních pochopení" principů Bytí. Ano. Pokud daná slova neprovází bytostné cítění vnitřního chvění Pravdy, které může být následně procítěno jako osobní prožitek skrze tělo, emoce i mysl, pak skutečně půjde pouze o řečičky, které nikoho nezachrání. Slova totiž nemají sílu "zachraňovat" tak, jak bychom chtěli. Mají ale sílu zabrnkat na hlubší vnímání sebe samého a tím nastartovat nějakou osobní transformaci v dalším člověku. Můžu si to dovolit takto říct, protože přesně tak zafungovala (a účinkují stále stejně, ne-li silněji) slova těch, kteří dosáhli vysvobození z utrpení oddělenosti. Jsem jim nekonečně vděčná! Bez jejich živoucích vzorů si vůbec nejsem jistá, že bych mohla v sobě najít potřebnou sílu víry ve vlastní vnitřní vedení. Ale právě "od toho" takoví jedinci mezi námi "obyčejnými" lidmi existují :-).
Předchozí článek – viz tlačítko
Následující článek – viz tlačítko
Vytvořeno službou Webnode
.