Problematika vztahů, násilí, znásilnění, manipulace a snahy o okultní schopnosti

Tento text jsem napsala jedním dechem jako vhled do problematiky, která přímo zasáhla nejenom mne, ale všechny ženy v historii posledních pěti tisíc let patriarchálního řádu. Nikdy nic neprobíhá jednostranně. Všechno se vždy projevuje a pomáhá nebo postihuje nějakým způsobem všechny zúčastněné daných dějů. Po tisíce let byla u moci aktivní mužská energie, která byla strůjcem nejenom konstruktivních událostí posunujících vývoj lidstva určitým směrem, ale jejím cílem byl zejména vlastní prospěch ve smyslu ovládnutí života a dosažení řízení a kontroly jeho průběhu, Každý, kdo nějakým způsobem zasahuje a mění vůli Celku Bytí k obrazu svému, se jednoho dne začne čím dál víc střetávat s bumerangovým efektem své vlastní aktivity.

Vidím to sama na sobě… Ukazuje se mi to ve vztazích, které se objevují, aby mi pomohly pochopit, co se vlastně stalo.

V hloubce nevědomí je trauma znásilněné oběti, která "k tomu přišla jako slepý k houslím", vlastně z dobré vůle a z lásky, z oddanosti a touhy sloužit jí, abychom všichni žili šťastný život.

Strašně špatně se mi zachycuje a "vysvětluje" provázanost hmotných dějů s jejich předobrazem v neviditelných energiích mysli a emocí lineárně prostřednictvím tak omezeného vyjadřovacího prostředku, jakým jsou slova. Nemám však jinou možnost. Proto bude záležet jen na případném čtenáři, do jaké míry bude cítit tuto propojenost všeho se vším: ducha s hmotou, všech lidí mezi sebou a dokonce všeho stvořeného v celém Univerzu.

Násilí – téma, které stále víc otřásá celým světem, protože to je vnější obraz brutálních bojů a potlačených agresí v každém z nás. Jelikož my sami si je ve velkém odmítáme přiznat, a protože nic nezůstane skryto, zákonitě se tyto utajované energie musí projevit "navenek". Ať už v jednotlivých tělech (nemoci) nebo ve vztazích na všech úrovních: od partnerů, rodin, střetů ve společnostech až po srážky kultur, náboženství, států.

Je toho opravdu mnoho, co skrýváme v nitru sama sebe… Jak vidět, jde o marnost nad marnost. Vždycky však přijde doba zúčtování, kdy jsme jako aktéři postaveni čelem k odpovědnosti za to, co jsme přehlíželi, protože to bylo bolestivé, nepříjemné a hlavně – vůbec jsme si nevěděli rady, co si s tak silnými prožitky počít. Jako jediná možnost přežití se v takovém případě jeví popření. Člověk začne sám sebe přesvědčovat, že se to nestalo, že vlastně o nic strašného nejde, že děláme z komára velblouda, a to tím spíš, že nás v tom ostatní velmi často ještě utvrdí – protože se sami děsí, že by to mohla být pravda a ani oni by "si s tím také nevěděli rady".

Jako zářný příklad nejarchetypálnějšího průšvihu lidstva je znásilnění ženské energie. Je to vlastně jenom jakési synonymum nebo spíš příčina "vyhnání z ráje", jak jej obrazně popisuje Bible.

Všimněte si ale, jak se kola dějin začínají otáčet do protisměru. Na jedné straně má stále více žen odvahu vyslovit tabu, které dosud bylo popíráno faktem, že právě tak je to přece v pořádku, a když jde o násilí na ženě, tak si to nějak zasloužila – chápej ve smyslu "nebyla poslušná" určitých stereotypů, které se "osvědčily" jako prospěšné pro patriarchální moc. Na druhé straně (jak už bylo řečeno, vždycky po akci přichází reakce) se objevují stále silnější tendence získat zpět kontrolu nad ženským tělem, nad jeho tvořivou schopností ve všech směrech. Nejjednodušší je zasáhnout ženu na nejcitlivějším místě – jistě tušíte, kam mířím: kontrola porodnosti. Jakmile se podaří ovládnout a tím pádem zničit ženskou bytost v tomto směru, automaticky je celistvě zničen i její potenciál duše.

A my ženy, vychované generacemi buďto k poslušnosti, nebo k setrvávání v pozici oběti, se bojíme přiznat samy sobě, proč nefungujeme tak, jak cítíme, že bychom mohly a měly mít možnost fungovat. Nebo se z žen staly "chlapy (podle mluvnického vzoru ženy) v sukních", které si přisvojili agresivní mužské chování, prostřednictvím něhož se snaží dobýt si svých práv. Je jen velmi, velmi málo skutečně moudře sebevědomých, a proto silných žen, které nepotřebují být "chlapy", a přesto si svá práva na svébytnost projevu uhájí i bez násilí. Žensky silným způsobem, kterému prostě nelze čelit násilím, neboť tento způsob jakékoliv násilí předem neutralizuje.

Velmi mi v propojení nejhlubších celistvých souvislostí pochopení včera pomohlo následující video.

Následně se ve mně rozjel proces vhledu do mnohem komplexnější problematiky celistvosti, o níž jsem už v úvodu psala, že je nesmírně těžké, vlastně nemožné, zachytit ji slovy tak, aby ji stejně pochopila většina…

V noci jsem napsala jednomu "spolupoutníkovi" na cestě hledání souvislostí, proč naše životy cítíme jako tak neuspokojivé a ne a ne se z toho labyrintu vymotat. Respektive, "návod" je všeobecně teoreticky známý! Dokonce do té míry, že se z něho stalo obehrané klišé, které už skoro nikdo nebere vážně, protože "jemu to tak nefunguje, stojí to příliš námahy, není na takové blbosti a přepych čas, protože se musí makat, aby byly prachy, a navíc je to tak neuchopitelné, že je důvodná pochybnost, jestli je to vůbec reálné a realizovatelné". Asi něco jako snaha dokázat, že Bůh existuje… Jenže on existuje. Akorát je potřeba věnovat "mu" pozornost, protože se nachází přímo v nás, dokonce jsme jeho součástí, jeho výtvorem z něho samého.

Ráno mě napadlo, že když už mi bylo "cosi" takto "diktováno" přímo do klávesnice v jednom jediném proudu slov, možná bych to mohla dát k dispozici nejenom jednomu člověku, ale každému, kdo si to bude chtít přečíst. Protože nikdy nikdo nemůže vědět, koho co osloví, jaké dosud neuvědoměné detaily svou energií spustí daleko mohutnější proces rozpomínání nebo přímo "motýlí efekt".

Následuje text, který jsem psala někdy mezi třetí a pátou hodinou ranní dnešního dne:

Stále víc se mi objasňuje náš "vztah". A přesně to pokračuje v už naznačovaných intencích "vztahu" mezi mužskou a ženskou energií. A taky to, co mi - a teď promiň, ale musíš se na to podívat objektivně, není to nic proti tobě, jinak bych s tebou nekomunikovala! - na tvém zaměření od samého počátku našeho seznámení tak strašně vadí. Jedině fakt, že cítím ve tvých energiích potenciál k pochopení a hlavně přijetí, mě neustále udržuje v kontaktu s tebou. Pokud ovšem je to, co mi "ukazuješ" opravdu upřímné a není to jenom další "finta", kterou si ovšem nepřiznáváš ani sám sobě, a to by pak zdůvodňovalo, proč ti to věřím - nelze dohlédnout do lidské bytosti proti její vůli, kterou obelhává samu Sebe! To je také důvod, proč se stále motáme v začarovaném kruhu, v němž stále jen zákonitě prohráváme na celé čáře.

V jádru "mého" a tím pádem všeobecně ženského traumatu je brutální obelhání provázené ještě brutálnějším znásilněním.

Všimni si, jak se všechno u tebe točí kolem sexu a neustálé nemožnosti usadit se v uspokojivém vztahu, který by tuto stránku naplňoval.

Selháváváš v hledání milenky, partnerky, protože je tvůj vztah vždy pouze jednosměrný: ty hledáš uspokojení jen pro sebe. Neptáš se sám sebe, co od tebe potřebuje "cítit" ona. Neptáš se jí, co si přeje ona. A pokud se ptáš, dostáváš stejně pokřivenou odpověď - chce peníze - což je pro ni energie k přežití, zajištěné pohodlí, chce si užívat, protože ti zrcadlí jenom to, co vlastně po ní chceš ty. Ona je totiž totálně zmatená znásilněním své prvotní energie naprosté oddanosti. Byla archetypálně obelhaná sliby, kterým uvěřila, ovšem byla to jenom past - jak jsi sám řekl, že se děje tobě, "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají". Jakmile byla "chycená", zaháčkovaná, zamilovaná, ztratila schopnost rozpoznávat, že už je vlastně jen znásilňovaná, že to, co se jí děje, už popírá její hodnoty a jen je odebíráno; ona nedostává nic.

Ve fyzickém světě se tedy ženy začaly dělit na oběti a na ty, které převzaly "mužskou taktiku" zneužívání a začaly ji používat jako muži - ve svůj prospěch, aniž by hleděly na to, co chce, co cítí a potřebuje cítit jejich partner.

Pro ženu je nekonečně těžké zorientovat se v takové bolesti ponížení a popření její oddanosti sloužit ve prospěch celku - který pochopitelně zahrnuje oba, ji i jeho. Aby vůbec přežila takovou bolest, když už ztratila kontakt s nejvyšší moudrostí, která by ji vyvedla zpátky k sobě (návrat k Bohyni) a znovu nastolila službu uspokojující všechny zúčastněné, aby to byl win-win vztah,

začala popírat, že se "to vůbec stalo", že dovolila, aby se vzdala svého podílu, toho jednoho "win" z "win-win" pro oba, kterému byla ochotná dát absolutně všechno. Ženská energie byla vmanipulována do vztahu "win-lose" na stranu "lose", tzn. stále prohrávající a do pozice neustálého zneužívání její síly.

Aby to bylo ještě náročnější pro ego, je nutné do této "hry" "přizvat" ještě rozhodující "třetí" faktor. Takto teda uvažuje ego... Ten "třetí faktor" je totiž vlastně skrytým Tvůrcem celé "hry". Stojí v "pozadí jako šedá eminence je naprosto neviditelný, a právě v tom spočívá jeho nekonečná moc nad vším, co je tvořeno. Bez jeho vědomí se totiž v dané tvořivé hře vztahů neuskuteční vůbec nic. Ví o všem a jen tahá za nitky tak, aby vše neustále zůstávalo v rovnováze, která jako jediná udrží celek pohromadě. Lidé tomu v určité kultuře říkají "karma"...

Východiskem ze začarovaného kruhu, v němž nakonec ztroskotávají jak "muži" tak "ženy" ve svých vztazích, protože si neustále zrcadlí jedno původní znásilnění ve prospěch jedné strany, je pak jedině vrátit se zpátky k uznání nekonečné moci "třetího faktoru" - vůle Života, Bytí, Boha, je jedno, jak tomu kdo říká.

Život je "bezpohlavní", hermafroditní, ale jeho schopnost rodit - tvořit - má ženskou energii. Ženská energie je tak velká, tak láskyplná, že je schopná v sobě udržet i absolutní protiklady v naprostém klidu, míru, existenci v jednom jediném Celku. Tolle říká: "Váš vnitřní klid je tak hluboký, že se v něm ztratí všechno, co klidné není."

Když je něco tak velkého, tak mocného, a je "někomu" (nám, lidským bytostem) propůjčeno stejné privilegium - rodit nový život, tvořit nové hodnoty i hmotu, rozhodně to není jen tak, zadarmo. Užívání takové moci a užívání si jejího plného obsahu je podmíněno vědomým souhlasem, že je nutné nechat celý proces tvorby v režii onoho "třetího faktoru" - Bytí, Boha.

Co to znamená prakticky?

Že se my, jedinci, naprosto vzdáme snahy a touhy tvořit z vlastní vůle. Proč? Protože se ukázalo, že vůle jednotlivce nebo skupiny jednotlivců nakonec vždycky začne používat strategii "win-lose". Tzn., že v jeho hře na život existuje vždy on jako vítěz, který buď bere vše, nebo jen hází drobky pro přežití vykořisťovaných a znásilňovaných.

Co to znamená ve spirituálním významu?

Všechny okultní směry se vždy zákonitě obrátí v bodu vyvrcholení do zkázy těch, kteří se je snaží používat, aby ovládli energie Bytí. V nejjednodušším vyjádření jde všem okultistům a mágům (což jsou synonyma) obelstít onu původní bezmoc vůči nekonečně mocné a neobejitelné vůli Bytí, třetího faktoru, Boha.

Dokud tedy budeš chtít jít cestou okultismu (alespoň ty sám ses za okultistu hrdě označil v tom antikvariátu, pídíš se po "moudrosti" autorů z řad okultistů), dotud budeš neustále padat a rozbíjet si "hubu" o vlastní touhu uspořádat si život tak, jak si to přeješ ty - a jak to zatím stále šikovně přestrojuješ sám pro vlastní dobrý pocit - za snahu podřizovat se vedení znamení, která ti tuto cestu tedy ochotně potvrzují. Přitom tě jen velmi šikovně a sofistikovaně odvádějí do stále slepých uliček, v nichž si nakonec vždycky nečekaně rozflákáš hlavu nárazem do zdi, která se zjeví zcela nečekaně.

Jak si můžeš být jistý, že tě vede síla win-win a ne síla win-lose? Zatím to totiž vypadá, že jsi stále na straně onoho "lose", tedy prohry. Není to tak? Zamysli se nad tím. Ještě líp - vciť se do toho, jak jsi sám vlastně stále jen znásilňovaný vlastní snahou "cosi ovládnout", ovládnout to, co se ovládnout nikdy nedá...

Nemusíš na svém dosavadním způsobu žití nic měnit. Ba přímo naopak! Jakmile bys chtěl začít něco měnit, upadneš do té samé pasti.

Naopak, snaž se uvědomit si, ucítit vliv predátora v sobě, který má jediný cíl: pod pláštíkem slibů prosperity tě vláčí od čerta k ďáblu. A ty už jsi ve fázi, kdy ti to začíná docházet! Protože už cítíš důsledky na všech úrovních. Chceš-li se od manipulátora osvobodit, musíš ho nechat projevovat, ale o to víc si pozorně všímat - uvědomovat si, prociťovat - jak ve výsledku stále jen prohráváš. Jakmile tohle uvidíš a hlavně jakmile najdeš v sobě odvahu si to přiznat, máš k dispozici volbu. Teprve tehdy se můžeš svobodně rozhodnout, kudy půjdeš dál.

Špatná zpráva pro ego je ovšem v tom, že se budeš muset vzdát úplně vší své vůle a začít se učit rozpoznávat pravdivý vnitřní hlas vyšší moudrosti od falešného hlasu okultních sil. I jim jde totiž o jediné - o moc. Moc nad tvými energiemi z nichž čerpají sílu jenom ony... Nikdy ty. A to i přesto, že ti třeba sem tam nějaký ten drobeček úspěchu upustí ze svého bohatého stolu (kterým jej plní nekonečná řada dalších takto zneužívaných). To je totiž taktika všech manipulátorů!!! Jinak by je nikdo nepodporoval.

Možná právě toto ti chtěl říct ten pravoslavný kněz, s nímž ses měl setkat. Jenže ego zaúřadovalo, protože nebylo připravené to slyšet, a tys onemocněl a cestu jsi zrušil.

Všímáš si, jak příšerně se tohle odráží naprosto ve veškerých životních situacích a vztazích lidí i jemnohmotných astrálních energií?!

Východiskem je nechat to probíhat, pozorně si všímat, co to s tebou dělá, zvážit, co je pro tebe přínosné a co ti v dlouhodobém horizontu neustále jen bere, protože jedině to nám pak dává ODVAHU ODEVZDAT své tělo a energie individualizovaného vědomí PLNĚ do služby Bytí, Boha, onoho rozhodujícího třetího faktoru v dualistické hře vztahů energií nejen v naší pozemské dimenzi. Odvahu vzdát se touhy po vítězství nad bezmocí vůči osudu - Životu - a odevzdat se totální nejistotě v mysli, která není s to pochopit dosah záměru Bytí v Celku Univerza. To je největší hrůza ega - mysli: úplná ztráta kontroly nad "vlastním životem".

Kdo se ovšem toho odváží, získává nekonečný klid a smíření se vším, co je, co se děje. A Bytí ho zajistí svou hojností - ovšem opět podle jeho uvážení obsahu pojmu "hojnost". A i to je potřeba vzít bez jakéhokoliv posudku, natož odporu. Jinak zase přijde nespokojenost a utrpení.

Už chápeš, proti čemu my oba ve svém egu-mysli, potažmo celé lidstvo, stojíme????? Kde je "zakopaný pes" loajality k tomu, co nás a vůbec všechno, co je, stvořilo??? Proč je to pro nás tak strašné těžké, proč to v nás vyvolává takovou hrůzu a odpor, čímž tu hrůzu a zkázu jenom dál podporujeme a sami tvoříme???!

Je nutné se tomuto strachu postavit tváří v tvář. To znamená dovolovat si jej prociťovat. Aby nás toto ovšem nezabilo, protože strach pohlcuje veškerou životní energii, je nutné prociťovat jej - uvědomovat si ho jako pouhou jednu z poddaných energií nekonečného prostoru klidu Bytí, kterým ve skutečnosti jsme. Znovu připomínám citát od Tolleho: "Váš vnitřní klid je tak hluboký, že se v něm ztratí všechno, co klidné není."

Tohle nejde nikde vyčíst v knihách. Toto je umění moudrosti, která, má-li být opravdu tou nejvyšší, musí být prožívána beze zbytku, celistvě. Na kole se také nenaučíš jezdit tím, že budeš hledat návod v knihách nebo od mudrců, dokonce ani těch skutečně osvícených! Jedině oni ale zároveň ukazují správnou cestu... Ovšem stále jenom ukazují. Jít po ní až do završení musí každý sám.

Tohle sepisuju od nějakých 03 h... Jede to samo od sebe. Opět je to sumarizace poselství pro mne, ale i pro tebe. Proto je to psané ve druhé osobě. Sobě to psát nemusím, ale i pro mne je to perfektní shrnutí a syntéza myšlenek, emocí i všeho cítění, které teď prožívám. Kéž jsou tato slova aspoň nějakým přínosem i pro tebe. Ty - já - my všichni - jedno jsme...

                                                            Předchozí článek – viz tlačítko                        

                                                   Následující článek – viz tlačítko             

                                              Vytvořeno službou Webnode       

.